Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Porybný načapal rybáře, jak rybaří na zakázaném místě. „Vy nevíte, že je tady rybolov zakázán?“ „Já nechytám, já koupu žížalu,“ pohotově odpovídá rybář. „Ukažte, já se podívám… Hm, stejně zaplatíte pokutu! Ta žížala budí veřejné pohoršení. Nemá plavky!“