Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Manželé s tříletým synem se brodí přes řeku a voda je stále hlubší. Když už je voda po ramena, žena se zděsí: „Kde je Míša?“ „Neboj se pořád, držím ho za ruku.“