Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přijde chlap do baru a řekne barmanovi: „Jedno suché Martini.“ Když ho dostane, vytáhne z něj olivu a kopne ho do sebe. Pak si řekne o další, zase vytáhne olivu a kopne ho do sebe. Takhle jich vypije patnáct a dívá se na hromádku oliv vedle sebe na ubrousku a říká: „Barmane, je to deset deka?“ „Myslím, že ano, pane,“ odpovídá barman, „proč se ptáte?“ „Ale, manželka mě poslala pro deset deka oliv.“