Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Už jste tu zase,“ říká soudce rozmrzele obžalovanému. „To už je popáté. Člověče, vy jste asi obětí špatné společnosti. S kým vy se vlastně stýkáte?“ „Poslední léta jen s pány od soudu a od policie, pane předsedo.“