Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídá Bohoušek kamarádovi Alešovi: „Jdu si koupit nový hřeben. Vylomil se mi zub.“ „Prosím tě, přece si nebudeš kupovat nový hřeben kvůli jednomu vylomenému zubu?“ „Musím, to byl poslední!“