Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pan učitel vešel do třídy. Třída ztichla, jen v zadní lavici si drží Pavel ucho a bolestivě naříká. „Co se tady stalo?“ „Prosím, pane učiteli, Jarda mi prokousl ucho!“ „To není pravda,“ brání se Jarda, „Pavel si to udělal sám.“