Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Ode dneška o tobě nechci slyšet ze školy žádné špatné zprávy! Zapiš si to za uši!“ „Udělám, co bude v mých silách, tati, ale víš, jaké jsou učitelky drbny. Nic si nenechají pro sebe…“