Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Kamarád si stěžuje kamarádovi: „Tobě tak příště uvěřím. Říkal jsi, že v kině dávají něco pěkného. Šel jsem tam, nic nedávali a ještě jsem musel čučet na nějaký film!“