Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Říká lékař po důkladné prohlídce pacientovi: „Vy vlastně nemáte žádnou opravdovou chorobu. Bude třeba jen trochu zlepšit váš celkový stav. Musíte se především víc pohybovat. Hodinovou procházku vždy ráno a pak i večer co večer. Vystříhejte se ale zejména většího horka, chladu, pak i přílišného pobytu na slunci, a rozhodně vlhka a deště.“ „Podle toho, pane doktore,“ řekl znepokojeně pacient, „budu smět jít na procházku jen tehdy, nebude-li vůbec žádné počasí.“