Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídá velitel vojákovi: „Věříte na posmrtný život?“ „Nevěřím.“ „Tak to tedy budete muset. Ten strýc, kterému jste byl minulý týden na pohřbu, vás přišel navštívit a čeká před bránou.“