Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tak si, Milane, představ, že jsem včera rozbil zrcadlo. No, víš, co to znamená? Že budu mít sedm let smůlu. Jenže mám dobrého právníka a ten si myslí, že by se to dalo usmlouvat tak na pět.“