Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jde vrávorající muž ze zábavy a na ulici se ptá kolemjdoucího: „Prosím vás, jak se dostanu na nádraží?“ „Jděte touto ulicí pořád rovně.“ „Rovně? No, tak to se tam asi nedostanu.“