Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Kluci, já mám doma psa, který umí lhát!“ vytahuje se Adam na spolužáky. „To není pravda!“ nevěří mu kluci. Druhý den Adam přivede psa a kluci jsou celí nedočkaví. „Tak dávejte pozor: Baryčku, jak dělá kočička?“ „Haf, haf, haf…“