Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Rybář chytil desetikilovou štiku. Chvíli si ji prohlížel, potom zakroutil hlavou a hodil ji zpátky do vody. „Člověče, co to děláte?“ vyjekl muž stojící opodál. Rybář mávnul rukou: „Vždyť by mi to stejně nikdo nevěřil!“