Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel ukazuje žákům vycpané zvíře a ptá se, co to je. „Hranostaj lesní,“ ozve se Pepík z první lavice. „Výborně. Podle čeho jsi to poznal?“ „Podle té cedulky na podstavci.“