Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Unavený zlatokop konečně dorazil k potoku, o kterém se říkalo, že je tam zlato. S údivem zjistil, že už tam zlato hledá druhý zlatokop. „Je to pravda, že je tu plno zlata?“ „Ale vůbec ne! Už třetí týden tady kopu a stále jen diamanty a diamanty!“