Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Chystá se zabijačka. Synek pobíhá kolem otce a radostně křičí: „Hurá, budou jitrnice, budou jelita, hurá, bude ovar…“ V tom přiletí pohlavek. Matka se ptá otce: „proč biješ to dítě?“ „Už vidím, jak to jí bez chleba…“