Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel při hodině geometrie: „A teď si, milí žáci, dokážeme správnost Pythagorovy věty.“ Ze zadní lavice se ozve hlas: „Ale to je zbytečné, pane učiteli, vždyť my vám věříme každé slovo!“