Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Sourozenci Alenka a Jirka se hádají ve svém pokoji. Najednou se ozve: „Tatííí, Jirka říká, že má třicet dva zubů a já jenom dvacet osm, to je nespravedlivé!“ „Tak se rozdělte a dejte už pokoj…“