Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tati, kup mi harmoniku.“ „Jo a já budu pořád poslouchat to tvoje vrzání. Jenom mne budeš rušit při práci.“ „Nebudu. Já budu hrát, jen když budeš spát.“