Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva rybáři se potkali a sdělovali si dojmy ze včerejšího dne. „Včera jsem ti, člověče, chytil štiku, ta měla metr a půl.“ „To já jsem vytáhl z vody petrolejku. Představ si, že ještě svítila!“ „To mi pěkně věšíš bulíky na nos!“ „Ty zkrať štiku a já tu petrolejku zhasnu.“