Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Chci ti dát dárek k narozeninám, tati.“ „Děkuji ti, synku, ale nejlepším dárkem pro mě by byly tvé dobré známky ve škole.“ „Pozdě. Už jsem ti koupil kravatu.“