Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Malá holčička jde po pláži a v ruce má tři kornouty vanilkové zmrzliny. Než dojde k rodičům, jeden kopeček z kornoutu jí sklouzne a spadne do písku. „To je ale škoda,“ říká smutně, „zrovna tvoje zmrzlina, tati.“