Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dvojice Čechů se při dovolené zastavila u řeky Kongo. Bylo horko, a tak se chtěli vykoupat. Okolo jdoucího domorodce se zeptali: „Poslyšte, příteli, jsou tady krokodýli?“ „Tady jsou, ale tam níž u moře už ne.“ „A tam už určitě nejsou?“ „Ne, pane, můžete být klidní! Oni se bojí žraloků…“