Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Muž jednou jel výjimečně vlakem. Zašel si do jídelního vozu na sodovku a nemohl najít svoje kupé. Vyhledal tedy průvodčího, aby mu poradil. „Vy si nepamatujete číslo kupé?“ „Ne, nepamatuju. Ale vím, že z toho okna byl výhled na takový obrovský kamenolom.“