Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Koná se olympiáda a pan prezident má proslov. Čte: „Ó, ó, ó, ó, ó.“ Nakloní se k němu poradce a řekne: „To nečtěte, pane prezidente, to jsou olympijské kruhy.“