Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Guri tuhle přitáh’ na osadu fotografický aparát a chystá se udělat Klobanovi portrét: „Eště kousek doprava – eště – teď malounko doleva – jó – eště ždibánek dopředu – jó – teď to bude dobrý. Teď v té louži stojíš voběma nohama!“