Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Stojí dva kosmonauti na Marsu. Jeden se neustále střídavě dívá na Zemi, na raketu a na toho druhého kosmonauta. „Na mne se nedívej, já jsem tam ty klíčky nezabouchl.“