Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Malý chlapec požádal tatínka, aby mu pomohl s domácím početním úkolem. Měl najít nejmenší společný jmenovatel. „To ho ještě nenašli?“ zeptal se otec. „Hledal se už tehdy, když jsem do školy chodil já!“