Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Zvířátka v lese si udělala svůj vlastní obchod a ráno stojí před obchodem děsně dlouhá fronta. Kolem fronty projde zajíc, vecpe se až dopředu, ale vidí ho medvěd: „Tak to teda NE, zajíci! Předbíhat nebudeš!“ A odhodí ho pryč. Zajíc vstane a jde znovu dopředu. Zas ho medvěd vidí, vynadá mu, chytne a odhodí pryč. A zajíc se znova sebere a tlačí se dopředu. Medvěd ho zase okřikne a vyhodí. Zajíc se zvedne, opráší a zamumlá: „Já snad dneska neotevřu!“