Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Z dopisu zahraničního turisty: „Jízda z Prahy do Bratislavy, díky silnici, trvala tak dlouho, že jsem se stačil naučit obstojně česky a částečně slovensky.