Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Malá Helenka přijde s kamarádkou za svou maminkou a prosí ji, aby si s nimi zahrála. „Na copak si hrajete?“ ptá se maminka. „Na Noemovu archu,“ odpoví Helenka. „My jsme sloni a ty jsi Noe.“ „A co mám jako Noe dělat?“ ptá se maminka dále. „Musíš ty velké hladové slony krmit oříšky a čokoládou.“