Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Manžel čeká před kadeřnictvím. Konečně se otevřou dveře a v nich se objeví jeho čerstvě nakadeřená žena. „Tak, co tomu říkáš, miláčku?“ „Muž pokrčí rameny a tiše pronese: „Aspoň jsme to zkusili.“