Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Němčina je hrozně těžký jazyk – píšeme schöne a čteme šén,“ říká Němec. Angličan mu oponuje: „Nejtěžší je francouzština – píšeme Jean a čteme Žán!“ Čech namítá: „To nic není! Nejhorší je čeština – píšeme Praha 10 a čteme to Vršovice!“