Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Sedí tři lordi na terase lázeňského penzionu, dívají se na promenádu a mlčí. Najednou jeden z nich prohodí: „To byla vévodkyně z Ostermooru."" Ticho. Asi za čtvrt hodiny řekne druhý: „To nebyla vévodkyně z Ostermooru."" A zase ticho. Po další čtvrthodině řekne třetí lord: „Přece se, pánové, nebudete hádat.""