Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„A nyní,“ povídá učitel matematiky, „jsme došli k výsledku, že x se rovná nule.“ Z poslední lavice se ozvalo: „Takového počítání a nakonec je to pro nic!“