Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Otec povídá svému šestnáctiletému synovi: „Čím dál víc vypadáš jak potrhlý hlupák a chováš se jak nafoukaný blb.“ V tu chvíli u dveří zazvonil otcův známý. Hned ve dveřích halasně zvolal: „Ani jsem nevěděl, že máte syna doma ze studií, čím dál víc se podobá tátovi.“ Na to syn: „Jo, zrovna mi to táta povídal.“