Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Cestuje maminka s dvěma synáčky vlakem, jeden z nich je velice nedočkavý a tak se maminky pořád vyptává, jak se jmenovala ta poslední stanice. Když už se to opakuje asi podesáté maminka mu odvětí: „Jak mám vědět, jak se jmenovala ta minulá stanice, vidíš přece, že si čtu knížku.“ A synáček na to: „To je škoda, na té minulé stanici totiž vystoupil bráška...“