Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na třídní schůzce se ptá paní učitelka maminky: „Tak na co půjde váš Bedřich?“ „Jedině na pokrývače!“ „Proč zrovna na pokrývače?“ „Tam bude při práci uvázaný, kluk jeden líný, a nebude moci od ní utéct.“