Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel matematiky na prvním stupni základní školy. „Tak, Josífku, kolik dětí žije ve vaší rodině?“ „Je nás pět kluků a každý máme jednu sestru,“ odpoví malý chlapec. „Počkej, to mi chceš tvrdit, že je vás deset?“ „Ne, pane učiteli, jen šest.“