Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přijde chlapík na patentový úřad. „Chtěl bych dát patentovat zařízení, kterým lze vidět skrz stěnu!“ Úředník vzhlédne od stolu a povídá: „Přišel jste pozdě, okno už je dávno objeveno.“