Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Minulý týden mojí ženě padlo do oka zrnko písku a po zákroku a hospitalizaci jsme v nemocnici museli zaplatit pět set korun.“ „To nic není... Maličkost. To mojí ženě včera padl do oka norkový kožich a musel jsem v obchodě zaplatit padesát tisíc korun.“