Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jirka povídá doma: „Ti naši sousedi musí být ale chudí.“ „Proč si to myslíš?“ ptá se maminka. „Jejich syn spolkl pětikorunu a to jsi měla vidět, co pro to bylo povyku.“