Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Mototechna? Tady poliklinika! Kolik jste včera prodali těch nových japonských motorek?“ „Rovných dvacet. Proč se ptáte?“ „Dvacet, jo? Tak to se nám ještě tři flákají někde po městě.“