Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tati, musím ti říct...“ „Ticho, kolikrát ti mám říkat, že u jídla se nemluví?“ „Tak, už jsme dojedli. Cos to chtěl?“ „Teď už nic. Chtěl jsem tě jen upozornit, že v tom salátu byl červ.“