Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva chlapíci pracují pro město. Jeden vykopává díry a ten druhý jde za ním a díry zasypává. Oba muži pracují velmi usilovně. Jeden kope, druhý zasypává. Kolemjdoucí je sleduje z chodníku a diví se tomu, jak ti dva dřou a nedokáže pochopit, co to dělají. Nakonec na ně zavolá. Tomu, co kope díru, povídá: „Vidím, jak se s tím dřete, ale co to děláte? Vyhloubíte díru a váš kolega přijde a zase ji zasype!“ „Nojo, asi to vypadá divně, ale ten co sází stromy, je dneska nemocný.“