Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jdou dva lední medvědi zasněženou krajinou za polárním kruhem. „Tati, jsem lední medvěd?“ „Jasně, synku. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd.“ „A nemohu být medvídek koala?“ „Vždyť jsem ti to teď říkal. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd.“ „A nemohu být medvěd panda?“ „Vždyť ti to stále vysvětluji. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd. Proš se pořád ptáš?“ „Když mně je pořád zima.“