Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Vrchní v restauraci k hostovi: „Promiňte, pane, ale k jídlu už máme jen kapra na modro. Jestli vám to nevadí?“ „Mně je to úplně fuk. Já jsem barvoslepý.“