Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Starší muž napjatě sleduje kněze, který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku. „Chcete si přečíst, co nového tady oznamuji?“ ptá se kněz. „No, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu.“