Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pepíčkovi se nechce do školy. Volá proto svému učiteli: „Prosím, omluvte dnes z vyučování mého syna Josefa.“ „Dobrá... A kdo volá?“ ptá se učitel. „Můj tatínek!“